Divočina Severní Ameriky - Recenze

♟️ 1-4 (nejlepší ve dvou a sólo)

🧑 10+ (opravdu od 10 let)

⏱️ 30-60 min (záleží na přemýšlivých hráčích)

🎲 výběr karet z nabídky a umisťování na desku

🎯 rodinná strategie

💪 2,25 z 5 (lehce střední)

📦 MINDOK

Příroda má svůj pevný řád

Stejně jako střídání ročních období, tak i koloběh vody a život zvířat funguje v harmonii a rovnováze. Každý takový živý organismus, od nejmenšího hmyzu po mohutné stromy, zde má svou nezastupitelnou úlohu a přispívá k udržení života.

Najděte správnou kombinaci

Základem je vykládání karet na vlastní herní desku a využívání zvláštních akcí, které vám přinesou bonusy nebo žetony výzkumu. Hledání správné kombinace v mnohém připomíná luštění sudoku. Propojujete karty se stejným prostředím a řadíte je k sobě tak, aby hodnoty na nich plynule stoupaly nebo klesaly. Do nich se snažíte zakomponovat klíčové druhy, protože ty bodové skóre řádku nebo sloupce násobí. Současně neustále sledujete své tajné úkoly, které mohou rozhodnout o vašem vítězství.
Výběr karty z vyložené nabídky představuje neustálý kalkul, protože zvažujete nejen její umístění na desku, ale i samotnou cenu. Zatímco první karta je zdarma, za každou další v řadě musíte připlatit. Ve dvou hráčích si tahy ještě přesně naplánujete, ale ve větším počtu už spíše improvizujete a reagujete na to, co na vás v nabídce zbyde.

Jak se Divočině líbí u nás doma

U většiny her si po rozbalení začnu číst pravidla. Tady jsem rozbalila karty a začala si je prohlížet. Ilustrace zvířat mě někdy upoutají i ve hře natolik, že klidně přestanu přemýšlet nad dalším tahem. A že je toho přemýšlení potřeba opravdu hodně. Jenže moje předem naplánované kroky mnohdy berou za své. Když soupeř uloví moje vytoužené zvíře těsně přede mnou, přejdu to se skřípěním zubů. Pokud ale marně čekám na kartu, kterou bych perfektně dokončila posloupnost, stává se z nadějné partie spíš napínavá hra o nervy. Jakmile se pak konečně objeví na konci nabídky, nemám zase žaludy na její nákup. V tu chvíli je jasné, že mi vítězství mizí kdesi v divočině.

Navzdory těmto překážkám ale na konci čeká ten největší zážitek. Pohled na zaplněnou desku ve finále vypadá jako nádherný výlet do Yellowstonu. Sama mám za sebou kompletní sólo kampaň a musím přiznat, že některé úkoly mě dokázaly opravdu potrápit. Hru jsem dostala v akci „Mačka vo vreci“, tedy speciální překvapení vybrané na míru. Díky ní jsem tak objevila kouzlo kampaňového sólo hraní.

Osamělá výprava na expedici

Pokud jste jako já sóloví hráči, čeká na vás Expediční deník s dvaceti kapitolami. Tato kampaň není žádnou ořezanou či zjednodušenou variantou pro jednoho hráče. Procházíte postupně deníkem, ve kterém sledujete příběh začínající bioložky. Každý ze scénářů přináší specifické podmínky přípravy a jedinečné úkoly, které mění zažité postupy. Někdy musíte pracovat s pevně rozmístěnými zvířaty, jindy odstraňovat nežádoucí karty prostředí, aby vám na konci nekazily výsledek. Tajné obálky do hry přidávají nové karty. Úkoly navíc postupně gradují, takže po kompletním splnění kampaně si připadáte jako zkušení badatelé Lewis a Clark.

Kdo si sedne k hernímu stolu

Je postavená na chytré logice a osloví tak hlavně přemýšlivé hráče. Potěší i rodiny se staršími dětmi, pro které budou karty zvířat velmi přitažlivé. Což vlastně platí pro všechny milovníky přírody. Zvláště pak nadchne fanoušky sólo režimu svým kampaňovým Expedičním deníkem, jenž z ní dělá jednu z nejlepších sólovek.

Víc než jen hra

Autoři Isaac Vega a Jeffrey Joyce vytvořili hru na reálných zákonitostech severoamerické přírody. Joyce je totiž velkým nadšencem ochrany divoké přírody. Při vývoji hry proto spolupracovali s odborníky, což je znát na každém detailu. Všechny ilustrace zvířat a symboly prostředí na kartách navrhli podle skutečných vztahů v přírodě a s důrazem na klíčové druhy, na kterých stojí celý severoamerický ekosystém.

Naše herní sestava: ve dvou, ve třech, sólo